O knize: 2017 / "Třetí vstoupil do tmy, jako by do vody, a jako by se chtěl nechat unášet jejím temným proudem. Ale když mu voda stoupla nad hrdlo, odmlčel se. Z nějakého důvodu si vzpomněl na ztroskotání - dávno, v kdo ví jaké minulosti. Plaval ve vlnách a držel se kusu stěžně. Už byl připraven rozloučit se se životem, když ho vyplavilo moře na pobřeží ostrova – jako obvykle neobydleného. Zdá se, že léta uplynula. Napínal si paměť, ale nic si nepamatoval. Pamatuji si, jak jsem chodil oblečený ve zvířecích kůžích. Počasí, opět jsem si vzpomněl, bylo prostě darem přírody – není třeba se chránit před zimou nebo větrem. Ale nosil tyto těžké kůže, aniž by přijímal dary. Mezi všeobecnou mlhou byl jeden jasný obraz, jako by byl osvětlen zábleskem blesku. On, třetí, šel podél pobřeží, pravděpodobně hledal nějaké předměty, které mohlo moře vyvrhnout. Byl přirozeně oblečen do zvířecích kůží a nad hlavou nesl těžký podomácku vyrobený deštník ze stejných kůží. Právě v tu chvíli s údivem a strachem uviděl stopu bosé lidské nohy otisknutou na mokrém písku. Třetí si nepamatoval, co tomuto okamžiku předcházelo a co následovalo, ale náhlý pocit strachu byl téměř skutečný. Ani se nestačil divit, když zapálil svíčku a uviděl před sebou v písku otisk bosé nohy – zcela lidské, ale s dlouhými drápy, jako má zvíře.».